Věda a výzkum

První plánky a zobrazení hradního komplexu Stará Dubá máme již z 1. pol. 19. st. Unikátní vyobrazení z roku 1832 (či 1833) nalezneme v legendárním skicáři K. H. Máchy "Hrady spatřené". První plánek pak zakreslil F. A. Heber roku 1843 a terénní konfiguraci zachycuje velmi dobře. Navíc nám zobrazuje stav opevnění Odrance ještě před zbudováním železnice. Severní vstupní brána je zde zachycena ještě kompletní, tedy i se zadní stěnou a zaznamenána je i protilehlá brána jižní. Zároveň je patrné, že městečko bylo tehdy opevněno ještě po celé své délce, včetně okoseného jižního nároží, které je dnes již prakticky ztraceno, jelikož přicházejícím povodním stálo první v cestě. 

Představu o podobě areálu nám dávají i dvě vyobrazení z 30. respektive 40. let 19. st. z pera téhož autora. Rytinu první z nich, jenž hrad zobrazuje od severu provedl J. Richter. Druhá hrubá skica nám zachycuje hrad od východu, a navíc zachycuje ještě poměrně rozsáhlé pozůstatky horního hradu. Před stavbou železnice nám Starou Dubou zobrazuje i V. Jansa, nebo E. Herold jehož kresba, rytá J. Patočkou vyšla roku 1872 v časopise Světozor. Další plánek z roku 1911 nakreslil A. Podlaha a je ze všech dostupných plánků nejschematičtější. Není zde však bez zajímavosti, že v tu dobu už obě nároží Odrance vzaly za své a celé podhradní městečko je již protnuto železnicí, která byla postavena mezi lety 1899 až 1901. Jinak vztah podhradí a horního hradu je zakreslen chybně, a i celé hradní jádro je zde podáno více než schematicky. Velmi precizní a detailní plánek pořídil v dubnu roku 1912 R. Šimeček, a to pro monumentální dílo Augusta Sedláčka "Hrady, zámky a tvrze království Českého". Zachycuje nejen hrad samotný, ale i obléhací tábor na místě předhradí, i když je pak v samotném textu Sedláčkem chybně interpretován. Pozůstatky velitelského stanoviště jsou zde kupříkladu popsány jako základy větrného mlýnu. Zaznamenáno je zde ale dokonce i palebné postavení jihozápadně od hradu. z plánku vyplývá, že situace samotného hradního jádra byla v té době jistě čitelnější, než je dnes, což je vidět zejména na zachycení čtvrtého nádvoří. V tomto díle je navíc od Jindřicha Bubeníčka krásně zobrazena ještě kompletní severní brána podhradního městečka. Na prvých fotografiích se hrad objevuje od konce 19. st. například na pohlednicích J. Bartla. Dosud nejpodrobnější a nejkomplexnější plán hradu i celého areálu provedl na přelomu 60. a 70. let při svém výzkumu tohoto šlechtického sídla T. Durdík (obr. 12, 13). Současně s tím bylo vyhotoveno několik detailních zaměření některých jednotlivých reziduí. Pokus o hmotovou rekonstrukci, nutno říci že výrazně idealizovanou a v některých parametrech chybnou provedl v roce 2005 J. Heřman (obr. 22, 23). V letech 2018 - 2021) provedli zaměření a vyhodnocení obléhacích prací a hradního předpolí J. Kypta a J. Marounek z NPÚ. Koncem roku 2022 se stať o obléhání Staré Dubé stala součástí knihy "Terénní stopy obléhání hradů v husitském století" od stejných autorů. 

Co se týká historie hradu, nejobsáhleji ji zpracoval již zmiňovaný A. Sedláček v "Hradech ..." a prakticky všichni autoři, kteří se tomuto šlechtickému sídlu později věnovali a věnují, ve velké míře, tu a tam s drobným doplněním, z tohoto textu vycházejí. Archeologických výzkumů této lokality, pomineme-li několik neodborných amatérských výkopů, máme poskrovnu. Vlastně jediný komplexní povrchový průzkum včetně povrchových sběrů, započatý v 60. letech a trvající až do roku 1977 prováděli pracovníci Archeologického ústavu AV pod vedením T. Durdíka. Jeho výstupem byl, kromě výše zmíněných plánků a zaměření i podrobný popis všech reliktů a soubor keramiky datované od 2. pol. 13. st. do konce 14. st. Část výsledků pak byla publikována mimo jiné ve Sborníku vlastivědných prací z Podblanicka 1980. Některá další zaměřování pak ještě byla prováděna pracovníky NPÚ po roce 2000.