Odranec

Z hradu do podhradního městečka Odrance se nejlépe dostaneme strží jižně až jihozápadně pod hradem (obr.1). Je možné, že to byla i nejkratší přístupová cesta v dobách fungování hradu, neboť jistá přímá komunikace mezi ním a podhradím byla nezbytná a východní svah přímo k řece Sázavě byl pro tyto účely příliš strmý (i když ani zde není možné vyloučit nějakou komunikaci pro pěší), obzvlášť pokud bylo potřeba na hrad dopravit nějaký náklad, či se tam dostat s povozem. I dnes lze v této strži nalézt v její dolní polovině upravený pramen a je možné, že zde takový býval i ve středověku. Otázka zásobování hradu vodou má jednu  pozoruhodnou hypotézu. Zachovala se totiž pověst o jistém myslivci, který někde poblíž hradu nalezl zakopané olověné trubky, ze kterých si pak odléval kulky do pušky. Ústně předávaná tradice z nich pak udělala vodovod, který měl na hrad přivádět vodu od vsi Dubsko. Jakkoliv to zní lákavě, nezdá se to však příliš pravděpodobné. Vzhledem k tomu, že v místech druhého nádvoří bývala cisterna (či studna) a celý hrad byl obtékán různě velkými vodotečemi, nedá se předpokládat, že by šlechtické sídlo ze 14. st. disponovalo ještě navíc něčím tak technologicky náročným, jako by byl až 1 km dlouhý olověný vodovod. 

Po překročení Dubského potoka, se podél jeho toku dostaneme k pozůstatkům podhradního městečka (obr.2, obr.3). Jeho nynější název Odranec je poprvé doložen k roku 1447 patrně v souvislosti se stavem horního hradu, neboť slovo samotné vychází ze staročeského "odraný", tedy zpustlý, sešlý hrad. Samotné městečko pak pustlo v průběhu 15. st. spolu s hradem, který v té době přestal plnit funkci centra panství, dílo zkázy pak dokonalo jeho dobytí. Hned za železničním náspem se nachází výrazný pahrbek o rozměrech 7x10 m a výšce asi 4 m, který je často interpretován jako relikt jižní brány (obr.4). Nečetné ikonografie, které lokalitu zachycují ještě před zbudováním železnice ale spíše napovídají, že zde mohla stát neprůchozí bašta zlepšující obranyschopnost této části hradem. Od tohoto místa se směrem k řece táhne v délce asi 15 m dochovaná jižní hradba (obr.5), která místy dosahuje výšky až 4,5 m, což by mohla být i původní výška opevnění. Jižní nároží se v důsledku častých povodní nedochovalo ani v náznacích, a to v délce 15 m na kratší straně podél potoka (který mohl sloužit jako vodní příkop) a 60 m na delší straně u řeky. Celý prostor je pak, kromě přístupové pěšiny hustě porostlý  náletovými dřevinami. Další úseky delší strany ohrazení kopírující tok Sázavy jsou již zachovalejší. Nejprve se zde táhne v délce asi 30 m silně destruovaná část v podobě nízkého a zaroslého kamenného valu dosahujícího maximální výšky necelé 2 m (obr.6). Na ní navazuje zachovalejší úsek s výškou až 4 m a délkou 20 m (obr.7,obr.8), který střídá další poškozenější přibližně 20 m dlouhý a znova zhruba 2 m vysoký val (obr.9,obr.10). Zachovalou část pak ukončuje poslední, 15 m dlouhý a opět až 4 m vysoká hradba (obr.11,obr.12). Dva úseky v této části opevnění se tedy dochovaly skoro ve své původní výšce (obr.13). Jejich vnitřní i vnější líce jsou však posety četnými kavernami, které se místy prohlodaly už skrz celou tloušťku zdi (obr.14), která se dá v celé areálu odhadovat až na 1,5 m, a kde tím pádem hrozí akutní zřícení těchto částí hradby. Severní nároží opět zmizelo beze zbytku a prochází tudy, stejně jako na opačné straně nynější přístupová cesta. Hned vedle ní se pak nachází nejzachovalejší část podhradí. V délce asi 15 m se zde táhne severní hradba, která skoro po celé své délce dosahuje výšky zhruba 4 až 4,5 m (obr.15). Bohužel ani tomuto úseku se však nevyhnula degradace líců (obr.16). Na tuto část ohrazení pak přímo navazuje nejunikátnější pozůstatek celého hradního komplexu (obr.17) - severní věžovitá brána (spolu s baštou ve svahu také nejzachovalejší stavebně-fortifikační prvky hradního komplexu). V současné době se nachází jakoby na výrazném pahorku, který však z velké části tvoří destrukce jejích nejvyšších partií (obr.18). Její výška tak v současnosti činí 9 m od nynější úrovně. Nejzachovalejší severní strana má šířku 7,5 m, silně destruovaná západní strana pak metrů pět (obr.19). Zavalený a tím pádem značně snížený hrotitý portál dosahuje výšky 2,1 m (obr.20), vpadlina pro padací most má rozměry 2,6x2,6 m (obr.21). Skutečně jen velmi torzovitě se dochovala část východní (obr.22). Dodnes se nad portálem brány z vnější strany dochoval otvor pro spouštěcí mechanizmus padacího můstku (obr.23), z vnitřní strany pak otisk horního trámu v délce 4 m. V západním nároží pak můžeme nalézt líc a částečně portál úzkého vstupu na hradbu spojující podhradí s horním hradem (obr.24). Nutno dodat, že se jedná o jedinečnou a jedinou, takto ve své původnosti dochovanou středověkou věžovitou bránu podhradního městečka na našem území, a tudíž by její konzervace při případných záchranných pracích, měla být absolutní prioritou. Jižní napojení podhradního městečka k celkovému opevnění se táhlo od hradu po opyši až k jižní bráně, jak dodnes napovídá výrazná terénní hrana (obr.25). Z hradby se do dnešních dnů, až na velmi nepatrný relikt ve spodní části, prakticky nic nedochovalo. Severní spojení podhradí s horním hradem bylo patrně zajištěno po ochozu dnes z velké části destruovaného ochozu, která byla navíc po celé své délce zvnějšku doplněna příkopem. Tento ochoz by tak propojoval severní bránu podhradí a hlavní bránu horního hradu (obr.26). Hradba se zachovala ve třech úsecích. Ve spodní partii se dochovala asi 5 m dlouhá a maximálně 1,5 m vysoká část (obr. 27). Asi o 20 m výše se v délce 7 m nachází torzo obranné bašty s vnější výškou cca 6 m (obr.28) a vnitřní necelé 2,5 m (obr.29). Postoupíme-li o dalších 20 m ke hradu, nalezneme tu výrazný 20 m dlouhý úsek hradby dochovaný do výšky až 2,5 m (obr.30).