V srpnu roku 2011 píše Tomáš Durdík ve svém "Zhodnocení významu a současného stavu zaniklého středověkého sídlištního komplexu Stará Dubá" o povážlivé až alarmující situaci jak zanikajícího opevnění městečka Odranec, tak samotného hradu. Na něm, kvůli způsobu jeho destrukce hrozí nestabilita části terénního reliéfu a akutní sesuv celého jádra hradu. Závěrem pak apeluje především na přednostní odstranění havarijního stavu, stejně jako na systémové řešení ochrany a prezentace. S lítostí je však třeba konstatovat, že se za osm let nic nezměnilo a posun nepřineslo ani jednání pracovníků NPÚ se zástupci LČR, AÚ AVČR a regionálními sdruženími pohybujícími se v oblasti péče o památky v dubnu roku 2010. A tak zatím co v okolí vyrostlo mnoho jistě krásných golfových hřišť, devalvace hradu a podhradí pokračuje. Navíc v oblasti předhradí, na místě obléhacího tábora, dochází poslední dobou k intenzivní zemědělsko-lesnické činnosti, která může mít za následek poškození této části památky, která vydává unikátní svědectví o způsobu obléhání a dobývání hradů v pozdním středověku. Je tedy již opravdu ne za pět minut, ale za vteřinu dvanáct, aby se včasným a kultivovaným způsobem podařilo zachránit to, co je na tomto hradním areálu jedinečné a uchovalo se tak hmotné svědectví o časech minulých. Proces záchrany a konzervace torza hradního areálu Stará Dubá bychom mohli rozdělit do tří po sobě jdoucích, ale vzájemně se prolínajících fází:
fázi byrokratickou
fázi finanční
fázi stavební
Zároveň s tím by bylo dobré vhodným způsobem realizovat prezentaci jak samotné památky, tak záchranného programu. Paradoxně tím nejobtížnějším krokem se zdá být fáze první, a to navzdory rozsudku Nejvyššího správního soudu z roku 2008 (právě ve věci ochrany Staré Dubé) který praví, že majitel musí zabezpečovat KP v jeho vlastnictví a přesto, že v roce 2018 došlo k digitalizaci rozsahu této KP. Aby se totiž mohlo postupovat dále, tedy pokusit se získat finance a posléze realizovat samotný projekt, je nezbytná spolupráce vlastníka. A zde narážíme na první, těžko řešitelný problém. Samotný hrad, předhradí a hradba Odrance spolu s obléhacím táborem je totiž v majetku Lesů ČR. Plocha podhradního městečka, které by bylo zapotřebí řešit prioritně, má však vícero vlastníků, navíc s komplikovanými majetkovými poměry. V této první fázi je tedy nezbytná maximální iniciativa příslušného úřadu památkové péče a součinnost všech dotčených vlastníků a organizace, která by si záchranu této památky vzala na starost. Jako ideální řešení se pak jeví scelení všech pozemků pod jednoho vlastníka, který pak z tohoto titulu může všechny následné kroky lépe koordinovat a realizovat. Je to důležité zejména pro fázi druhou, tedy získání nezbytných financí. Zde by totiž zásadní roli mohly a měly hrát dotační programy Ministerstva kultury, jejichž nezbytnou podmínkou je žádost ze strany vlastníka. z dotačních programů, které by byly pro projekt záchrany této památky vhodné, jsou to:
Havarijní program
Podpora obnovy kulturních památek prostřednictvím obcí s rozšířenou působností
Jelikož ale tyto dotační programy hradí výhradně stavební práce na obnově či konzervaci památky, je zapotřebí i jiných finančních zdrojů. Dalšími potencionálními partnery při shánění financí by tak mohly být organizace, které se dlouhodobě angažují v péči o památky v příslušném regionu. Částečně přispět by mohla i dotčená města a obce v bezprostředním okolí, jakož i soukromé subjekty pohybující se v oblasti cestovního ruchu. Dá se totiž předpokládat, že se díky záchraně a následné vhodné prezentaci této památky, a v součinnosti s památkami v blízkém okolí, zvýší turistická atraktivita a tím i návštěvnost tohoto místa z čehož by místní podnikatelé i samotné obce bezesporu mohly profitovat.
Revanšem za finanční přispění by pak takovýmto subjektům mohla být i nějaká forma reklamy na případných prezentačních materiálech. Možným partnerem by mohla být i SŽDC, neboť destrukce věže podhradního městečka bezprostředně ohrožuje přiléhající železniční trať. V neposlední řadě by se pak mohla zapojit regionální, ale i celostátní média a sociální sítě a s jejich pomocí se pokusit oslovit veřejnost s cílem získat část financí formou veřejné sbírky. Přenesme se nyní v čase a buďme nadmíru optimističtí. Mysleme si, že první fázi a částečně i druhou máme již za sebou a pokusme se nastínit postup realizace záchrany, tedy nezbytných oprav a konzervace a následné prezentace hradního komplexu Stará Dubá. Nezbytným předpokladem pro jakoukoliv další činnost je profesionální měřičská dokumentace celého areálu (NPÚ územní odborné pracoviště pro střední Čechy právě realizuje geodetické zaměření obléhacích prací) a standardní elaborát stavebně-historického, popř. dalších průzkumů včetně záchranného (předstihového) archeologického průzkumu. Vzhledem k charakteru a potenciálu celé lokality by nebylo možná od věci někdy v budoucnu zvažovat realizace kompletního archeologického výzkumu, který však v současnosti svou náročností jak finanční, tak technologickou zdaleka přesahuje rámec záchranných prací.
Po veškeré nezbytné dokumentační činnosti a s využitím jejich výstupů se může přistoupit ke zpracování projektu a to primárně na záchranu brány a opevnění podhradního městečka Odranec a části opevnění spojující podhradí s horním hradem. Spolu s tím by se vypracoval orientační rozpočet na provedení zajišťovacích prací pro potřeby žádosti o dotace MK. Před stavebními pracemi je nutné odstranit náletové dřeviny v prostoru louky, od železničního náspu k samotnému opevnění, včetně jeho bezprostředního okolí. Toto by se mělo realizovat a v průběhu roku a let následujících pravidelně opakovat bez ohledu na zdar záchranného programu. Nemělo by však dojít ke kácení vzrostlých stromů, a to i na polorozvalené hradbě, nebo v jejím těsném sousedství, ani k vytahování kořenů, což platí pro celý areál památky. Samotná realizace záchrany by pak měla začít zajištěním částí zdiva, které se zachovalo nad úrovní terénu. Zde je třeba respektovat dochovanou úroveň horního líce, kterou je však nutné vhodně ochránit proti zatékání shora. Měly by se vyplnit velké kaverny, zajistit patu zdiva a zpevnit narušené části. Akutní je doplnění vnitřního i vnějšího líce hradby. Přitom je však třeba dodržovat původní řádkování, provázání kamenů a charakter spár a třídit a používat původní materiál, čímž se zajistí historická kontinuita a památka tím neztratí svou vypovídací schopnost. Stejné zásady platí i při pracích na věžovité bráně, jejichž rozsah však bude nesrovnatelně větší a náročnější. Otázkou zde zůstává, jak se vypořádat s úpravou terénu, jehož úroveň je zde značně navýšena o destrukci horních partií této brány. Bylo by dobré, kdyby se část této destrukce podařilo odstranit, aby se tato unikátně dochovaná brána mohla stát opět hlavním vstupem do podhradí. Musí se však dbát na to, aby se neporušila statika, ani charakter materiálu paty věže, který je v současné době pod zemí, a tudíž prost povětrnostních vlivů. Souběžně se stavebními pracemi na samotné památce by bylo vhodné nějakým účinným způsobem zajistit její ochranu před případnými dalšími povodněmi. V úvahu přichází nějaký zemní val na jihovýchodu, který by sice asi nezabránil podmáčení terénu, ale odklonil hlavní nápor velké vody, která je spolu s přineseným materiálem, jako jsou velké větve nebo kmeny stromů, hlavní příčinou destrukce hradeb. Je však otázka, zda by takovýmto opatřením památka neztratila na své autenticitě. Poté co by se podařilo opravit a zakonzervovat pozůstatky podhradního městečka, následovalo by zajištění fragmentů horního hradu. Vzhledem k charakteru destrukce a velmi skromným reliktům, by zde šlo pouze o nezbytné zajištění těch nejvýraznějších zbytků, které by se řídilo stejnými zásadami jako u podhradí. Jednalo by se především o torzo severozápadního paláce, část jihovýchodní hradby s pozůstatkem pravděpodobně hradní kaple a část zdiva zadní části hradu s dochovaným hrotitým oknem. Zároveň se všemi stavebními pracemi by měly být realizovány terénní úpravy celého areálu a nejbližšího okolí, zejména přístup na hrad jihozápadní strží. Neméně důležité je zajistit obléhací tábor a palebné postavení, která by bylo dobré ohraničit výraznými kamennými patníky a osadit informačními cedulemi, aby se předešlo jejich nechtěnému poškození. Informační cedule s popisem jednotlivých částí hradního komplexu, ale i informacemi o probíhajících záchranných pracích, by pak bylo dobré rozmístit po celém areálu. Netřeba snad dodávat, že veškeré stavební práce by měla provádět firma se zkušeností s konzervačními opravami torzální architektury a v průběhu prací provádět příslušnou dokumentaci a nutné věci konzultovat s pracovníky NPÚ a s Archeologickým ústavem AV.
Po úspěšném dokončení všech stavebně-záchranných a prezentačních prací by pak organizace, která si vezme tuto památku na starost měla zajistit celoroční vhodnou údržbu celého areálu, aby se výsledky této práce podařilo udržet po maximálně dlouhou dobu. V neposlední řadě by pak mohlo být zajímavým počinem iniciovat spolupráci blízkých památek převážně hradní architektury a propojit je naučnou stezkou a cyklostezkou, jakož i vzájemnými odkazy, společnými prezentačními materiály nebo webovými stránkami. Šlo by o obdobný princip jako je jihočeský projekt "Hrady na Malši", který v oblasti péče o památky a jejich prezentace dlouhodobě a úspěšně funguje. O vzájemné spolupráci by se dalo uvažovat kromě Staré Dubé u památek Týnec nad Sázavou, Zbořený Kostelec, Lštění, Zlenice, Čejchanův hrádek, klášter Sázava, Rataje nad Sázavou a Pirkštejn, Talmberk nebo Český Šternberk. Myslím, že společná prezentace památek spojených krajinou i historií dává návštěvníkovi možnost poznání nejen jednotlivých objektů, ale umožní nahlédnout všechny souvislosti, jak krajinné, tak historické, přispěje k jejich pochopení a jen trochu vnímavý návštěvník si odsud odnese nejen poučení, ale i trochu té úcty, obdivu a lásky k rodné zemi.
