Popis hradu a předhradí

Hradní komplex Stará Dubá-Odranec leží v nadmořské výšce 325 m. n. m. (ostrožna) respektive 275 m. n. m. (podhradí), prakticky uprostřed Ondřejovské vrchoviny. Nachází se v malebné krajině Dolního Posázaví mezi obcemi Hvězdonice, které od něj leží cca 1,5 km na východ a Lštění/Zlenice, které jsou zhruba stejně daleko západně. Od obce Přestavlky u Čerčan, na jejímž katastrálním území se nachází, je pak vzdálen vzdušnou čarou asi 2,5 km severně. Ze severovýchodu a východu jej obtéká svým levým břehem řeka Sázava, z jihu Dubský potok. z jihozápadu pak bezejmenná vodoteč dotváří krátkou, ale poměrně hlubokou strží příhodnou výraznou ostrožnu, která po fortifikačních pracích, které jí na severu oddělily, od rozlehlého, v současnosti zalesněného Dubského kopce, poskytla ideální místo pro stavbu hradu. Plocha u řeky severně pod ním pak stavitelům nabídla i příhodné místo pro vybudování podhradního městečka (obr.1).

Pravděpodobně původní přístupovou cestu na hrad bychom nalezli před příkopem těsně pod hranou ostrožny, severně od hradního jádra (obr.2). To, že se asi jedná o cestu původní můžeme dovozovat nejen z konfigurace terénu, ale i díky pozůstatkům bývalé hlavní brány, která se nachází přímo naproti vyústění této cesty nad hradním příkopem. Dále na západě však mohla být trasa nynější cesty od té původní pozměněna obléhacím táborem, který byl v těchto místech postaven. Ten se nachází z části na místě předhradí, ze kterého se nám nedochovalo prakticky vůbec nic. Jen asi 100 m severozápadně od hradního příkopu se nalézají dvě poměrně rozlehlé, těžko interpretovatelné kónické prohlubně se zarovnaným dnem. Snad mohlo jít o lokace nějakých původních staveb - např. vápenic. O tom, že byly tyto zahloubené útvary součástí předhradí, a tudíž staršího data než obléhací tábor, svědčí jižní kratší strana opevnění tohoto vojenského ležení, které se v místech jedné z prohlubní snižuje spolu s ní a kopíruje tak její povrch (obr.3). O původní zástavbě předhradí svědčí nálezy z povrchového průzkumu z 60. a 70. let, kdy byly nalezeny hrudky mazanice, což dokládá lehkou patrně roubenou zástavbu, nalezneme zde ale i nepatrné zbytky zdiva. Žádný náznak fortifikace předhradí se nedochoval. 

Opusťme plochu předhradí a přes mohutný, do skály vylámaný příkop (obr.4), který je dnes již místy značně zanesen destrukcí severních částí hradeb, se přesuňme na plochu samotného hradu. Do prostoru bývalého prvního nádvoří se dostaneme reliktem první hradní brány (obr.5), která se dochovala pouze jako terénní nerovnost v podobě sníženiny mezi dvěma kolem 2 m vysokými pahrbky (obr.6). Jinak se ze staveb či ohrazení tohoto dvora nic jiného nedochovalo, a tak nám jeho rozsah i uzpůsobení zástavby zůstává skryto. Upomínkou na hospodářské stavby přikládající se k hradbě by mohly být dvě mělké prohlubně na hraně východního svahu. Za současného stavu vědomostí není možné rozhodnout, zda na vnější východní hradbu v jejím závěru navazoval parkán, který by obíhal zadní část hradu, nebo zda se tato hradba přikládala k hradnímu jádru. To, co nás zde ale na první pohled zaujme, je masivní zeď - pozůstatek východní hradby druhého nádvoří (obr.7), která nad námi ční takto z vnějšku do výše 7 m a rozpíná se v šířce 11 m. Horizontální i vertikální spára naznačují minimálně dvě stavební fáze této části hradu (obr.8). Je to v podstatě největší pozůstatek ze všech staveb na horní ostrožně, jehož materie však s postupujícím časem nenávratně ubývá. Viditelné je to zejména na okrajových partiích, kde se díky povětrnostním vlivům každý rok nějaká část sesune. Další degradaci zaznamenáváme na patě hradby v podobě mohutných kaveren (obr.9), hlubokých a vysokých více než 1 m, jejichž společná šířka je až 8 m. Masivní je i kaverna v levé spodní části líce, která se prohlodala do hloubky bezmála 3 m až na samotné skalní podloží a nemalé jsou i její další rozměry - výška 2 m, šířka 1,3 m. Přes všechna tato poškození je úctyhodné, že se tato hradba do dnešních dnů dochovala, neboť je to právě ona, na kterou tlačí ohromná masa materiálu sutin hradního jádra, zejména velké věže a svědčí to o dobrých základech, mimořádné bytelnosti a kvalitní práci tehdejších stavebníků. Obejdeme-li tuto zeď zprava, můžeme si všimnout severního líce (obr.10), které napovídá, že právě procházíme druhou hradní bránou. Součástí tohoto líce je i něco na způsob jakési kapsy (obr.11) více jak 5 m hluboké, která by mohla sloužit buď k umístění trámu, který zajišťoval vrata brány, nebo je pozůstatkem po dřevěném roštu zpevňujícím samotnou hradbu. Poté co se "prošplháme" (neboť díky destrukci hradeb nám zde přístupová cesta jaksi zmizela) těmito nepatrnými připomínkami na tuto bránu ocitneme se v prostoru druhého hradního nádvoří (obr.12). Tady se nám dochovaly dva výrazné relikty, z nichž na první pohled je viditelný jen jeden. Jsou jím zbytky západní palácové budovy (obr.13), ze které se nám částečně zachovaly - nádvorní stěna v délce 25 m (obr.14), severní boční zeď spíše v podobě kamenného valu a nejzachovaleji pak jižní boční stěna (obr.15) v délce 9 m, místy vysoká až 3 m. Tloušťku zdí lze jen odhadovat, ale jistě přesahovala 1,5 m. Zbytek paláce se sesunul (možná již v důsledku dobývání z 60. let 15.st.) do strže pod ním a destrukce stále pokračuje. Některé relikty, o kterých píše T. Durdík ještě v 70. letech jako o viditelných, například pozůstatky štěrbinových střílen na nádvorní straně jsou již nenávratně ztraceny. Stejně jako zbytky cisterny či studny, která podle záznamů z 30. let 19. st. měla být v prostoru tohoto dvora viditelná jako až 1,5 m hluboká propadlina, po které ale dnes už marně pátráme. Za druhým viditelným pozůstatkem tentokrát opevnění druhého nádvoří musíme částečně sestoupit do svahu šíjového příkopu, odkud uvidíme v délce 10 m na severozápadní straně dochovanou část vnějšího líce ohrazení (obr.16) o výšce až 3 m. Další části hradby se zachovaly již jen jako mohutná valová tělesa po celém obvodu hradního jádra a většina materiálu se sesula do prostoru čelního příkopu, nebo prvního nádvoří. Pokračujeme-li z prostoru druhého nádvoří směrem k jihovýchodu, vystoupáme na vyvýšeninu, která je z velké části vytvořena sutinami velké věže (obr.17). Ocitáme se tak ve chvíli v prostorách minimálně 1. patra a původní výška terénu možného třetího nádvoří, které však prozatím nelze prokázat, je tak několik metrů pod námi. O mohutnosti velké věže svědčí i minimálně 14 masivních několikatunových bloků zdiva rozptýlených v bezprostředním okolí (obr.18). Jediným dochovaným nadzemním reliktem třetího nádvoří je na vnější opevnění napojené okosené nároží vysoké až 3 m, se segmentovým záklenkem velkého okna s vytrhaným ostěním a šikmou spárou (obr.19) - patrně zbytkem původního štítu o malém spádu (tedy zřejmě velmi raného), na nějž bylo v nějaké další stavební fázi nazděno další podlaží. A. Sedláček tuto část považoval za pozůstatek kaple sv. Klimenta. Tato interpretace je však poněkud problematická, neboť by tak kaple byla obrácena k severu až severozápadu. Nutno však dodat, že orientace hradních kaplí nebývá tak striktní. Druhý problém však spočívá v tom, že zachovalé zdivo je pozůstatkem prvé fáze výstavby hradu, kaple je však doložena až k roku 1350. Nelze ovšem vyloučit hypotézu, že Ondřej z Dubé, se kterým je stavba kaple spojována nechal nákladně přestavět kapli starší. Sestoupíme-li z 1. patra třetího nádvoří k jihu, ocitneme se v prostorách čtvrtého nádvoří, tedy zadní části hradu (obr.20). Tady nalezneme poslední výrazný, nad terénem patrný zbytek zdiva - fragment nádvorní zdi (obr.21) s hrotitým oknem (obr.22), který se nám dochoval v délce 7 m a výšce od 1,7 m do 2,2 m. Tloušťka zdí byla pravděpodobně kolem 1,3 m. Zde se jedná o pozůstatek západního křídla tohoto dvora, které však bylo obestavěno pravděpodobně po celém svém obvodu. Ostatní budovy se nám ale zachovaly pouze v podobě terénních nerovností, kromě SV křídla, které je ještě dobře patrné na Šimečkově plánu, ale v průběhu 19.st se sesulo do stráně pod ním a tím zavalilo i případný parkán, který by se pod ním nalézal. Zdá se však, že tento parkán obíhal celou zadní část hradu. Nejvíce čitelný je na jihozápadní straně.